Historie RD Měděnec
Rudné doly Příbram, závod Václava Řezáče Měděnec
Úsek Měděnec byl znám jako rudné ložisko již v první polovině 15. století. Hornická obec Měděnec byla založena roku 1520 s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Podle toho se dá předpokládat, že v prvním období zde byly dobývány výhradně stříbronosné měděné rudy, teprve později — od roku 1540 došlo ke zpracování chalkopyritu i pyritu na kyselinu sirovou, tzv. vitriolový olej. Kyselina sírové zde byla vyráběna až do konce 19. století.
Roku 1558 byl Měděnec povýšen na horní město a roku 1616 se vykoupil se svolením krále Matyáše z poddanských povinností. Doly byly v živé činnosti a roku 1674 byla na poděkování za zvlášť velký výnos dolů vybudována na Měděném vrchu (Mědníku) kaple. Dobývaných rud se používalo jen na výrobu skalice a se získáváním médi, ani malého obsahu stříbra, se nepočítalo.
Počet důlních děl na velmi malé ploše, který můžeme posuzovat ještě dnes podle mnoha hald a propadlin, je zde tak vysoký, že je to neobvyklé i v Krušných horách, vyznačujících se neobyčejně rozvinutým báňským provozem. Z velkého množství dolů lze jmenovitě uvést jen dvě hlavní štoly – Boží tělo a Marii pomocnou, které sloužily více pro těžbu rudy než pro odvodňování, protože díky členitému terénu i povrchovému charakteru u ložisek sulfidů zde byly výjimečně malé potíže s důlními vodami.
V hlubších částech zdejšího tělesa převažuje nad ostatními rudami mangnetit, dobývaný v 18. a 19. století. Byl předmětem zájmu mnoha báňských podnikatelů ještě na začátku 20. století. K významnějšímu dobývání ložiska však v té době již nedošlo.
Po druhé světové válce začíná v této oblasti rozsáhlý geologický průzkum, který pokračuje až do roku 1957. Na něj navazují v letech 1957—1958 magnetometrická měření, prováděná Ústavem pro výzkum rud Praha. Technicko-průzkumné práce začínají již v roce 1956 a po stránce geologické i technické byly vedeny pracovníky Severočeského rudného průzkumu v Teplicích. Magnetometrickým měřením byla zjištěna v prostoru Mezilesí skarnová čočka zrudnělá magnetitem.
Závod tu byl vybudován pro centrální vytěžení magnetické rudy z lokalit Měděnec Přísečnice s možností pozdějšího napojení na těžbu z lokalit Orpus a Kovářská. Celková těžba měla dosáhnout 200 000 t a toto množství mělo být zpracováváno na magnetitový koncentrát pro hutě.
Projekt budování závodu Měděnec řešil výstavbu dolu a povrchových objektů od základů, protože ke dni zahájeni výstavby v roce 1960 byla vyhloubena tzv. stará jáma na 3. patro, tj. do hloubky 150 m, a ložisko Měděnec bylo otevřeno báňskými díly na 2. a 3. patře, které původně sloužily geologickému průzkumu k ověření výskytu hydrotermálních žil a radioaktivních nerostů. Ostatní ložiska magnetitu, tj. ložisko Přísečnice, ložisko Orpus a ložisko Kovářská, byla ověřována vrty z povrchu.
Ložiska magnetitu nevycházejí nikde na povrch, jsou situována ve starém hornickém terénu, kde se v 16. a 17. století dobývaly stříbronosné rudy, jejichž těžba dosahovala v minulosti vrcholu v první polovině 19. století právě v blízkosti ložiska Orpus a Přísečnice. Těžba tu tehdy dosáhla hloubek kolem 70 m. Zdejší doly byly odvodněny víc než dva kilometry dlouhou Dědičnou štolou, vyústěnou v Přísečnici.
Stavba nového závodu byla započata v roce 1960. Výstavbu důlních objektů zahájil podnik Výstavba kladenských dolů (VKD) a v roce 1962 ji převzaly Železnorudné doly a hrudkovny Měděnec, které kromě budování důlních objektů zajišťovaly i výstavbu některých povrchových objektů, terénní práce, příjezdní komunikaci, vlečku, kanalizaci i od kaliště.
Vlastní výstavba povrchových objektů začala v květnu 1964 a probíhala v poměrné obtížných podmínkách. Z těchto důvodů se opožďovaly lhůty předávání jednotlivých stavebních částí. Obdobná byla i situace u generálního dodavatele strojního zařízení, jimž byly Pohronské strojírny.
Závod Měděnec zahájil výrobu v roce 1968. Tehdy při záběhovém provozu v dole i v úpravně bylo vytěženo 19 865 t rudy a vyrobeno 4536 t koncentrátu. V tomto roce souběžně probíhala rekonstrukce vodního hospodářství, oprava mlýnů i navazujících technologických zařízení. V roce 1969 záběhový provoz ještě pokračoval a bylo vytěženo 52 812 t rudy a vyrobeno 16 034 t koncentrátu.
Původní koncepce výroby předpokládala tři druhy výrobků:
1. hrubý koncentrát s průměrným obsahem 63 procenta železa,
2. superkoncentrát s průměrným obsahem 69,7 procenta železa,
3. superkoncentrát s průměrným obsahem 69,7 procenta železa a malým množstvím meziproduktů s obsahem 27 až 30 procent železa.
Využití produktů úpravny mělo být následující:
a) hrubý koncentrát — po aglomeraci jako vysokopecní vsázka,
b) superkoncentrát — jako surovina pro výrobu železa — houby, na výrobu katalyzátorů pro syntézu čpavku, pro výrobu elektrod, případné po úpravě jako náhrada zkujňovací rudy,
c) meziprodukt —- jako vsázka pro hrudkovnu,
d) odpady ze suché magnetické separace — pro stavební účely.
V průběhu výstavby pak bylo rozhodnuto používat superkoncentrátu jako zatěžkávadel pro uhelná prádla a meziprodukt nevyrábět vzhledem k likvidaci hrudkoven.
Při zahajování výroby však vlivem poruch a následných rekonstrukcí nemohlo být dodáváno potřebné množství zatěžkávadel pro uhelná prádla OKR, a proto odběratel ustoupil od svých požadavků,přesto však byl dodáván na prádla úpraven SHR Most. Výroba v kvalitě kondičního koncentrátu byla dodávána v podstatě celá na aglomeraci jako vysokopecní vsázka. Od roku 1981 se rozšířila výroba o koncentrát mědi s obsahem stříbra a závod produkuval také zásypový materiál pro SONP Kladno.V roce 1992 došlo k vytěžení poslední tuny Magnetitu a závod byl
Převeden do soukromích rukou. V toto roce tedy vnikla sro GARMICA- složení latinských slov GARNRT_ granát a MICA- slída ,což naznačuje výrobní program až do roku 1998 . Granát se používal jako abrazivo(brusivo) a slída ve stavebnictví(omítky,brizolit,zahušťování barev).
Vše skončilo v srpnu 1998 kdy byl důl kvůli dluhům odpojemn od el.energie a odté doby se důl zatápí.
Celková výroba na Měděnci
Důl Měděnec za 24 let své těžební činnosti (přesně od 17. 5. 1968 do 31. 7. 1992, tj. 290 měsíců a 16 dnů) vytěžil celkem 2 672 tis. tun rubaniny o průměrné těžené kovnatosti 35,07 % Fe celkového, což představuje 937 tis. tun kovu Fe. Maximálního ročního množství vytěžené rubaniny, 141 tis. tun, bylo dosaženo roce 1977, průměrná roční těžba rubaniny se však pohybuje kolem 110 tis. tun. Vytěžená surovina pochází z ložisek Měděnec (85 %) a Přísečnice (15 %). Nepatrné množství, kolem 15 tis. tun, bylo dovezeno z odvalů bývalého dolu Václav (Fischer).
Těžená ruda byla až do roku 1981 zpracovávána pouze na kondiční Fe koncentrát (využívaný jako surovina k výrobě surového železa nebo jako zatěžkávadlo pro uhelné úpravny) a štěrk. Od uvedeného roku byl však sortiment výroby významně rozšířen. Od roku 1981 je vyráběna zásypová hmota pro n. p. SONP Kladno, od roku 1982 měděný koncentrát s ekonomicky zajímavými obsahy stříbra a od roku 1988 magnetitové drtě pro těžké stínící betony konstrukcí jaderných reaktorů budované elektrárny Temelín.
Celkem bylo vyrobeno 975 tis. tun koncentrátu železa v průměrné kvalitě 66,7 % Fe celk., což představuje 650 tis. tun kovu. Největší roční množství, 58 tis. tun Fe koncentrátu, bylo vyrobeno v roce 1979, od té doby produkce postupně klesala až na 35 tis. tun v roce 1991 a 24 tis. tun v konečném roce 1992. Na rozdíl od množství měla kvalita koncentrátů stoupající tendenci, přičemž nejvyšší průměrná roční kvalita Fe koncentrátu (68,79 % Fe) byla dosažena v roce 1988.
Měděný koncentrát byl vyráběn z magnetitové rudy obsahující doprovodný chalkopyrit (+ pyrit) od ledna 1982 do konce roku 1990, tzn. 9 let. Za tuto dobu bylo vyrobeno 1 720 tun měděného koncentrátu o průměrném obsahu 18,78 % Cu a 469 g/t Ag, což představuje 323 tun mědi a 807 kg stříbra. Započitatelný obsah stříbra z koncentrátu (obsah snížený o 30 g/t) je 439 g/t, což znamená produkci 752 kg stříbra, které bylo závodu proplaceno odběratelem (Kovohutěmi Krompachy).
Výroba zásypové hmoty pro SONP n. p. Kladno (jedná se o jemně drcený skam s magnetitem) má jen o dva roky delší trvání než zpracovávání doprovodných sulfidů Cu+Ag. Od počátku roku 1981 do konce roku 1991, tzn. za jedenáct let, bylo této hmoty vyrobeno 16 100 tun o kovnatosti 31,0 % Fe celk. Průměrná roční výroba, v závislosti na požadavcích odběratele, se pohybovala kolem 1 500 tun.
Poměrně krátkou dobu, posledních 5 let provozu dolu (od roku 1988 do července roku 1992), zpracovával závodd Měděnec část nejkvalitnější železné rudy na speciální magnetitové drtě pro výrobu tzv. “těžkých betonů”. Jediným odběratelem této suroviny byl podnik Výstavba jaderné elektrárny Temelín, který jí za dané období odebral 11 300 tun s průměrným obsahem 47,8 % Fe celkem. Ke komplexnějšímu zhodnocení nerostné suroviny přispěla i produkce 852 tis. tun štěrku odebíraného mnoha organizacemi pro stavební účely.
Snahy pracovníků závodu Měděnec o efektivnější využití zdrojů nerostných surovin a rozšíření sortimentu výroby měly však ještě širší záběr. Od roku 1985 byly dále zpracovávány nízkotavitelné strusky z n. p. VTŽ Chomutov, ze kterých byl získáván plnohodnotný Fe produkt použitelný jako zatěžkávadlo v těžkosuspenzních prádlech dolů a úpraven uhlí v Komořanech. Rovněž byly činěny pokusy se získáváním železných podílů z odpadových popílků tepelných elektráren v Prunéřově a loužence z niklové huti Sereď.
Za specifickou součást výroby lze považovat i geologicko-průzkumné práce hrazené z oborového fondu bývalého GR Rudné bane a magnezitové závody Bratislava nebo ze státního rozpočtu, které závod Měděnecdodavatelsky prováděl. Průměrný roční objem těchto prací za posledních 10 let činnosti dolu dosahoval 2 mil. Kčs.
Propad na Měděnci
K zavalování vyrubaných prostor docházelo v podstatě neprodleně včetně projevu na povrch. V průběhu dobývání (1970-1990) došlo ke vzniku 3 propadlin (průměr 12 m, 5 m, 3 m a hloubka 2-7m). Komory byly cca 100 m pod povrchem. Propadlina měla tvar válce (žádný kužel, ale kolmé hrany) s rozměry: průměr 20m a hloubka 15 m.
V rámci zahlazování následků hornické činnosti byla v roce 2000 zavezena materiálem z blízkého odvalu a oplocena lanovou zábranou s výstražnými tabulemi.
V bývalém závodě Měděnec, ložisko Měděnec západ, došlo technologickou nekázní (převrtáním pilíře) k narušení stropního ochranného celíku a následně (po několika měsících) po trhací práci velkého rozsahu v roce 1989 (asi 12 hodin) po odpalu zavalení 4 vydobytých komor mezi 3. a 4. patrem (asi 150 m pod povrchem). Došlo k projevu až na povrch se vznikem kaverny o primárních rozměrech průměru 120 m a hloubky 45 m.
Událost se obešla bez zranění, pouze v důsledku tlakové vlny došlo v dole k poškození regulačních větrních dveří, vyhození důlních lokomotivy a vozů z kolejí apod. Propadlina nebyla sanována, je oplocena lanovou zábranou a označena tabulkami se zákazem vstupu